V rámci projektu GAMA TAČR, který je zaměřen na podporu ověření výsledků aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje z hlediska jejich praktického uplatnení a následného komerčního uplatnění, byly zahájeny od 1. ledna tohoto roku první dílčí projekty. Jejich výběr provedla Rada pro komercializaci na svém listopadovém setkání. Centrum inovací a transferu technologií celý projekt řídí a zároveň postupně představí jednotlivé zajímavé nápady a jejich hlavní řešitele. Jeden z největších pozitivních ohlasů získala Mgr. Barbora Černá Bolfíková, Ph.D. z Fakulty tropického zemědělství. Její projekt s názvem „Testovací kit na genetické ověření původu psa“ se zaměřuje na vytvoření užitného vzoru, který bude nabízen veterinárně genetickým laboratořím.
Představte nám prosím krátce svůj projekt. V čem si myslíte, že je unikátní? Proč by měl uspět na trhu?
Výrobek, který chceme trhu nabídnout, je určen přednostně pro majitele kříženců psů – neboli voříšků. Existují různé důvody k tomu, aby si majitelé zjistili původ svého mazlíčka. Buď chtějí zjistit vrozené dispozice, možné povahové rysy či jsou pouze a jenom zvědaví, jaká plemena se v jejich pejskovi namixovala. Naše metoda je unikátní v tom, že pracuje s širokou srovnávací databází plemen psů, které charakterizujeme kombinací genetických znaků, což nám umožní vysledovat předky analyzovaného psa do tří generací. Češi jsou navíc pověstní tím, že jsou schopni za svá domácí zvířátka utratit velké množství peněz, roste navíc obliba funkční genetiky a zjišťování predispozic k různým onemocněním – v České republice se uživí 4 firmy, které se zabývají veterinární genetikou, což je poměrně velké číslo vzhledem k velikosti naší země. Nutno dodat, že ve střední Evropě, na kterou se zaměřujeme, není možnost vyhotovení podobného testu.
Za sebou již máte řadu úspěšných a zajímavých projektů. Na který z nich jste doposud nejvíce hrdá?
Je těžké vybrat jeden konkrétní projekt, ale spíš bych to shrnula, že nejvíce si vážím ohlasu, který máme – oceňují nás zahraniční kolegové z celé Evropy, jsme s kolegy z UK a OSU například součástí středoevropského konsorcia na genetiku vlků. Už nějakou dobu se věnujeme monitoringu vlků v České republice, vzorky nám poskytují vlčí hlídky organizované Hnutím Duha. Nejvíce ze všeho mě však baví výzkum ježků, u kterých lze díky tomu, že máme dostatek kvalitních vzorků, provádět pokročilejší genomické analýzy.
Jak jste se dostala zrovna k výzkumu ježků?
Studovala jsem doktorát na přírodovědě, chtěla jsem se soustředit na savce a v té době se o ježky nikdo nezajímal, přestože jsou velmi význam druhem v mnoha ohledech. Je až s podivem, že se jedná o tak všudypřítomné zvíře a víme o něm tak málo. Navíc je to druh, který je modelovým organismem pro výzkum globálních změn klimatu. Během ledových dob jejich areál byl omezen na mediteránní refugia, kde se vyskytoval les a po skončení glaciálu expandovali zpět směrem na sever. V České republice se vytvořila kontaktní zóna ježka východního a západního, kde dnes zkoumáme mezidruhové interakce, jako je hybridizace a vznik reprodukčních bariér. Jako hmyzožravci, kteří měli bránit úrodu před škůdci byli ježci zavlečeni na některé ostrovy, nejznámější je případ invaze na Nový Zéland, kde jsme takézkoumali původ a této invaze.
Vraťmě se ale k Vašemu současnému projektu. Kde vidíte použití výsledků kromě již výše zmíněných?
Uvedu příklad – před jistou dobou nás oslovila majitelka křížence z Něměcka, která potřebovala potvrzení, že její pes není bojové plemeno. Ta jsou totiž v Německu zakázána. V té době jsme jí museli odkázat na laboratoře v USA a Velké Británii, nicméně tam ceny testů dosahují závratných výšin a samy firmy uvádějí, že testování ve vzdálené lokalitě nemusí být tak přesné. Naším záměrem je ovšem oslovovat firmy, zabývající se genetickými aplikacemi, kterým produkt nabídneme, nebudeme provádět testy napřímo koncovým uživatelům. Nicméně očekáváme jistý mediální ohlas a přepokládáme, že tím budou zákazníci oslovovat firmy s žádostí o provedení tohoto testu a tedy podpoří touhu firem náš užitný vzor odkoupit.
Pracujete na Fakultě tropického zemědělství, ale původně jste studovala Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Jak jste se k nám na ČZU dostala?
Původně jsem přišla na dočasný záskok za mateřskou dovolenou, ale už jsem zde zůstala. Mám na starosti i výuku – interakce se studenty mě baví a navíc učení v angličtině je pro mě výzvou. Anglicky jsem se naučila na svých stážích v zahraničí – například v USA, Vídni nebo Berlíně. Zde se setkávám se studenty ze všech koutů světa a vyhovuje mi i řekněme trochu alternativnější přístup k zemědělství, který máme na naší fakultě. Vše, co dělám, mě velmi naplňuje a jsem spokojená.
